Pěstujte náhodnou laskavost a nesmyslně krásné činy

Tak zní undergroundový slogan, který se šíří po celé zemi. Je svěží zimní den v San Francisku. Červená Honda plná vánočních dárků dojede k pokladně, kde se u Bay Bridge vybírá mostné, a její řidička s úsměvem prohlásí: „Platím za sebe a za šest aut za mnou,“ a podá výběrčímu sedm lístků.
Dalších šest řidičů, kteří dojedou k pokladně s připravenými dolary, se pak doví: „Nějaká paní před vámi už za vás zaplatila. Hezký den.“
Ona paní v Hondě, jak se po sléze ukázalo, si u kamarádky na kartotéčním lístku přilepeném na ledničce přečetla:

„Pěstujte náhodnou laskavost a nesmyslně krásné činy.“

Ta věta ji omráčila a tak si ji opsala. Judy Foremanová ji spatřila nastříkanou sprejem na zdi skladiště stovky mil od domova. Musela na ta slova neustále myslet, a pak to vzdala, vrátila se k onomu skladišti a opsala si je. „Připadá mi to neuvěřitelně krásné,“ prohlásila , když vysvětlovala, proč je píše na konec každého dopisu, jako poselství shůry“.

Jejímu manželovi Frankovi se věta tak líbila,že ji vyvěsil na stěnu ve třídě svých sedmáků. Jedna ze žákyněk byla dcerou místní novinářky, která větu uveřejnila v novinách s tím, že se jí líbí, ale že neví, odkud pochází, ani co vlastně znamená. O dva dny později, se jí ozvala Anne Herbertová, vysoká blonďatá čtyřicátnice z Marin, jedné z nejbohatších částí Kalifornie, kde hlídá domy a živí se vším možným. Anne Herbertová zahlédla větu v restauraci v Sausalitu, myslela na ni celé dny a pak šla a zapsala si ji na papírový ubrousek. „To je nádhera!“ užasl i další návštěvník restaurace a také si ji zapsal na ubrousek. „Mám nápad“, navrhla Anne. „Kdykoli vás napadne, že s něčím by se mělo pohnout, prostě to nazdařbůh udělejte.“

Ona sama si vymyslela toto: 1. Vloupat se do depresivně vyhlížející školy a pomalovat učebny, 2. v chudinských čtvrtích nechávat na stolech teplé jídlo. 3.podstrčit hrdé stařence peníze do peněženky. Prohlásila: „Laskavost se může šířit stejně jako násilí.“ Teď se věta objevuje na samolepkách na autech, zdech, dopisech a navštívenkách a šíří se jako partyzánská válka dobra.

V Portlandu v Oregonu někdo právě včas vhodí neznámému člověku minci do parkovacích hodin. V Pattersonu v New Jersey se tucet lidí s kbelíky a mopy pustí do gruntování zpustošeného domu, jehož užaslí postarší majitelé s úsměvem přihlížejí. V Chicagu mladík dostane chuť odházet sníh z příjezdové cesty. No a co, nikdo se nedívá, a tak vyčistí cestu i sousedům.  Je to pozitivní anarchie, chaos,milé vytržení. Žena v Bostonu píše pokladním v bance na rub šeků „Šťastné vánoce.“ Muž v St.Louis, do jehož auta zezadu narazila mladá žena, na ni zamává: „Je to jen škrábnutí, s tím si nedělejte starosti“. Nesmyslně krásné činy se šíří: Někdo sází narcisy podél cesty, košile se mu vzdouvá větrem projíždějících aut. V Seattlu další založí jednočlennou úklidovou četu, toulá se mezi betonovými obry a cestou sbírá odpadky do vozíku ze supermarketu. V Atlantě další obrousí ze zelené lavičky v parku sprosté nápisy.

Prý se není možné usmát, aby se tím člověk sám trochu nepotěšil – podobně nelze spáchat náhodnou laskavost,aniž by člověk neměl pocit, že se jeho vlastní problémy zmenšily, i kdyby jen proto, že se svět stal trochu lepším.

A když se něco takového stane vám, neubráníte se šoku, příjemnému otřesu. Kdybyste vy byli jedním z těch řidičů ve špičce, kteří zjistili, že za ně někdo zaplatil přejezd přes most, kdoví, k čemu by vás to inspirovalo? Zamávali byste na někoho na křižovatce? Usmáli se na unaveného úředníka? Nebo něco většího? Jako každá revoluce, partyzánské dobro začíná pomalu, jedním činem. Ať je to ten váš…

Adair Lara

Příběh z knihy Slepičí polévka pro duši od Jacka Canfielda

Jakou malou laskavost dnes můžete udělat? Nemusí to být žádné velké činy, ani žádná velká gesta, stačí se na někoho usmát, podržet někomu dveře, pustit před sebe někoho ve frontě, uvařit někomu kafe, říct někomu, že mu to sluší. Určitě najdete spousta malých laskavých skutků, kterými můžete zlepšit den sobě i druhým.

PŘIDEJTE se k naší facebookové stránce NÁHODNÉ LASKAVOSTI PRO KAŽDÝ DEN.

„Jde o to něco udělat, nikoliv sklízet ovoce činu. Je potřeba jednat správně. Možná to není ve vašich silách, třeba to není možné ve vaší době – aby čin nesl ovoce. Ale to neznamená, že máte přestat konat dobro. Možná se nikdy o výsledcích svých činů nedovíte. Pokud ale neuděláte nic, nebude ani žádný výsledek.“ Gándhí