V jednom experimentu dostala skupina vybraných lidí list papíru s deseti jednoduchými příklady. List vypadal následovně:

8+3 = 11

39-5 = 34

17+4 = 21

12-3 = 9

80-18 = 62

3+9 = 12

17-9 = 11

9+9 = 18

15-2=13

2+2 = 4

Otázka pro účastníky zněla: „ Je vám na této stránce něco nápadné? Stejnou otázku teď pokládám i Vám. Než budete číst dál, zkuste si na ni odpovědět.

Jaký byl výsledek experimentu? Po krátkém zamyšlení všichni účastníci bez výjimky odpověděli: „Jeden příklad je špatně!“ A to je samozřejmě pravda, protože 17 – 9 opravdu není 11.   Nikoho (ani mě ne), však nenapadlo odpovědět, že je tam 9 výsledků správně. Když jsem o tomto pokusu slyšela poprvé, zaujal mě a uvědomila jsem si, že opravdu máme často tendenci s takovýmto přístupem pomalu proplouvat svým životem.

Často se automaticky zaměřujeme na věci typu, že nás dnes čeká náročný úkol, že děti udělaly doma nepořádek, že nemáme čas, že máme nevyřešený problém.  že ráno bude zase ucpaná silnice apod. Naše automatická pozornost si vybaví často především ty špatné a negativní věci a okamžiky, ale už ne to, že máme střechu nad hlavu, tekoucí vodu, jídlo, rodinu, práci, oblečení, přátele, demokracii, zdravé děti apod. Samozřejmě si já i mnoho dalších lidí uvědomujeme i tyto dobré věci, ale už se na ně musíme většinou vědomě soustředit, nenapadají nás hned spontánně. Většina z nás má v automatickém hledáčku především to, co není úplně tak v pořádku a podle našeho gusta.

Tuto tendenci mozku všímat si především těch špatných a negativních věcí a událostí, neuropsychologové označují za negativní předpojatost mozku. Tato tendence našeho mozku má však svůj evoluční původ. Když naši předkové ještě žili v jeskyních a číhalo na ně nebezpečí téměř na každém kroku, v podobě medvědů, dravců, mamutů, příslušníků jiných kmenů, nemoci,  hladovění a podobně, museli být především ostražití a zaměřovali se hlavně na číhající hrozby, které mohly ohrozit jejich životy. Pokud by se při lovu kochali nádhernou krajinou a rozkvetlými stromy, možná by si nevšimli číhajícího medvěda v houští a byl by ohrožen jejich život.

Stejně tak na silnici se dnes nesoustředíme na všechna auta, která jedou předpisově, ale „svůj radar“ zaměřujeme především na auta, která nás mohou svou jízdou ohrozit. Tuto předpojatost jsme tedy zdědili, proto si všímáme dříve špatných věcí, než těch dobrých. Což samozřejmě z hlediska přežití a opatrnosti je v pořádku, ale doba se změnila a dnes nám opravdu nehrozí tolik nebezpečí a hrozeb, jako tomu bylo kdysi. Tato negativní předpojatost nám ale brání v tom užívat si chvilky pohody, radosti, štěstí. Náš mozek se takto vyvíjel po mnoho milionů let, aby nám zajistil především přežití a ne radost a pohodu. V našem mozku není žádný automatický systém, který by nás upozornil především na to to pozitivní a dobré.

Je tedy na nás, abychom se vědomě naučili vnímat a uvědomovat si především to dobré, ty pozitivní události, vše, za co můžeme být vděční, to co máme, co se nám daří.   Pozor, teď vás nenabádám k tomu, abyste si nasadili růžové brýle a mysleli jen pozitivně.  Jde o to mít na věci a život vyrovnanější a pravdivější pohled a nebojte, že si nevšimnete hrozícího nebezpečí, když budete věnovat svou pozornost tomu, co je ve vašem životě v pohodě a co je dobré.

Prostě je třeba mít na paměti, že zaměření na negativní věci se v mozku děje automaticky.

Zaměření na pozitivní věci musíme v mozku aktivovat sami. Váš mozek to za vás neudělá.

Mějte nádherný den Dáša

PS: Možná by vás mohl zajímat také můj článek ZAMĚŘUJTE POZORNOST TÍM SPRÁVNÝM SMĚREM